Smysl pro čest je nejlepším znakem a ozdobou

Páteční kázání 7. 2. 2025 (8. šaʻbán 1446 h)

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Ke vznešeným mravům a vybranému chování, ke kterému vyzývá islám, patří smysl pro čest. Toto chování bylo mnohokrát charakterizováno a jasně popsáno. Když byl na něj dotazován Muhammad ibn Alí – nechť je k němu Alláh milostivý – odpověděl: „Znamená to nedělat potají to, co byste se styděli dělat veřejně.“ Říká se také, že smysl pro čest zahrnuje všechny dobré vlastnosti. Imám ibn al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milostivý – jej charakterizuje takto: „Ve skutečnosti to znamená, že se člověk vyznačuje vlastnostmi, které jej odlišují od zvířat a démonů. Duše čelí třem voláním, která ji přitahují: lákání k mravům ďábla, jako je arogance, závist, nespravedlnost, nenávist a zkaženost; lákání k mravům zvířat, kde je přemáhá nezřízená chuť na jídlo, pití a sex; a lákání k mravům andělů, kde převládá láska, spravedlnost, poznání a poslušnost. Smysl pro čest spočívá v odporu k mravům ďábla a zvířat a v podřízení se tomu, k čemu vyzývají mravy andělů.“

Někteří z předků k tomu říkali: „Andělé byli stvořeni s rozumem bez chtíče, zvířata byla stvořena s chtíčem bez rozumu, po té byl stvořen člověk vybavený rozumem a chtíčem. Ten, u něhož zvítězí rozum nad chtíčem, bude povýšen na úroveň andělů. Ten, u něhož zvítězí chtíč nad rozumem, klesne na úroveň zvířete.“ Proto je smysl pro čest charakterizován jako „vítězství rozumu nad chtíčem“. Islámští učenci jej definovali takto: „Znamená to dodržování všeho, co člověka šlechtí a zdobí, a zdržení se všeho, co ho zneuctí a zahanbí.“

Smysl pro čest, služebníci Alláhovi, jsou vznešené mravy, které pohánějí člověka k tomu, aby se držel těch nejlepších mravů, dodržoval vznešené zvyky, usiloval o dobro a vyhýbal se působení škody. Znamená to čistotu duše od hříchů a nestoudností. V Koránu téměř nenajdete verš, který by přikazoval něco dobrého nebo naopak zakazoval nepravost a neukazoval by přitom na smysl pro čest a nevedl k němu. Sufjána ibn Ujajna – nechť je k němu Alláh milostivý – se zeptali: „Je smysl pro čest zmíněn v Koránu?“ Odpověděl: „Ano, ve slovech Všemohoucího: „Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým!“ (7:199) Těmito slovy jsou vyjádřeny ty nejlepší mravy, dokonalé chování a smysl pro čest.“

Imám ibn al-Qajjim rozdělil smysl pro čest do tří stupňů:

1. Smysl pro čest vůči sobě – nutí člověka dělat to, co ho zdobí, a zdržuje ho od všeho, co ho může znectít, aby nedělal o samotě něco, co se stydí dělat veřejně. Tedy aby dělal jen to, co bylo povoleno islámským právem a rozumem.
2. Smysl pro čest vůči druhým – aby s nimi jednal slušně a zdrženlivě, aby jim neukazoval to, co se mu nelíbí u ostatních, aby mu druzí byli zrcadlem, aby se vyhýbal tomu, co se mu na nich oškliví, a činil to, co se mu na nich líbí.
3. Smysl pro čest vůči Alláhovi – aby se služebník Alláhův ostýchal před pohledem Alláhovým, aby dobře smýšlel a také konal, aby usiloval spíše o umravnění sebe sama, než aby se zabýval chybami druhých.

Smysl pro čest má mnoho podob a znaků, například:

• být trpělivý a vyhýbat se lítosti – Všemohoucí Alláh praví: „… a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání.“ (39:10)
• štědrost, dobrota
• vybrat si správné přátele a tu nejlepší společnost
• shovívavost, neuspěchanost a laskavost
• zdrženlivost, když jsme rozzlobení, umírněnost v radosti i smutku
• vyslechnout si dobře druhé, což dokládá náš respekt vůči nim a interakci
• uchování tajemství a opatrování svěřené věci
• vyhýbání se přílišnému vtipkování zejména s těmi, se kterými nás nepoutá známost, neboť nám to ubírá na důstojnosti a prestiži.

Vzhledem ke spojení smyslu pro čest se zvyky a tradicemi panujícími ve společnostech může být to, co je v jedné společnosti považováno za jeho porušení, v jiné společnosti přijatelné, proto je třeba dbát na tyto rozdíly, když soudíme chování lidí. Prosíme Alláha, aby nás všechny obdařil dobrými mravy, zbožnými činy a aby nás vedl k dobru a blahodárným činům.