Duše neustále nabádá ke špatnostem

Páteční kázání 20. 12. 2024 (18. džumáda th-tháni 1446 h), mešita Praha

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Duše se skládá ze tří částí. První z nich je část duše nabádající ke špatnostem, jak se praví v Koránu (ve významu): „Netvrdím, že duše má je nevinná, vždyť věru duše neustále nabádá ke špatnostem, pokud se Pán můj neslituje – a Pán můj věru je odpouštějící, slitovný.“ (12:53) Druhá je část mající výčitky, jak praví Všemohoucí Alláh: „… a při duši, jež stálé výčitky si činí!“ (75:2) Třetí je duše usmířená, jak praví Všemohoucí Alláh: „A ty, duše usmířená, vrať se k Pánu svému v zalíbení a spokojená!“ (89:27-28) Duše nabádající ke špatnostem je vaším neustále přítomným nepřítelem, jak je o tom také zmínka v Knize askeze od al-Bajhaqího: „Vaším největším nepřítelem je vaše vlastní duše.“ Je horší než sedmdesát satanů. Část duše mající výčitky brzdí část duše nabádající ke špatnostem, je to probuzené svědomí. Část usmířená stojí nad oběma ostatními a dohlíží na ně.

Duše má neustále nějaké nápady a představy a tyto vedou k myšlenkám a činům. Tyto představy mají původ ve čtyřech věcech, dvě jsou dobré a dvě špatné. Dobré myšlenky jsou buď od Všemohoucího Alláha, chvála Mu, a přicházejí v podobě příkazu, anebo od andělů, a ty přicházejí jako zvolání. Špatné myšlenky jsou v prvé řadě od satana a přicházejí v podobě našeptávání: „… jenž našeptává do hrudi lidí…“ (114:5), a pak od duše našeptávající ke špatnostem.

Všemohoucí Alláh praví: „… a vězte, že Alláh dobře zná, co skryto je ve vašich duších! Střezte se Ho…“ (2:235) Jakmile tedy muslimovi vytane na mysl nějaká myšlenka nebo nápad, musí se ptát sám sebe, jestli je to něco, co je zakázané, zavrženíhodné, povolené, doporučované nebo povinné. Jestliže je to zakázané, tak musí takovou myšlenku okamžitě zaplašit. Jestliže je to povinné, tak to musí neprodleně dle svých možností vykonat. Je-li to doporučované nebo povolené, musí se ptát sám sebe, jestli je nějaká povinnost, která je přednější než toto, např. modlitba. Jestliže není nic přednější, tedy nějaká povinnost, kterou by měl vykonat, nebo něco zakázaného, čeho by se neměl dopustit, tak se má ptát dál, odkud tato myšlenka pochází, neboť to může být něco povoleného, co ho však přivede k něčemu, co je zakázané. Je tedy třeba být ve střehu.

Je důležité znát rozdíl v povaze těchto čtyř druhů myšlenek, zejména mezi vlastními myšlenkami a myšlenkami pocházejícími od satana. Prevence je lepší než léčba. Všechny čtyři myšlenky procházejí pěti fázemi: první je prvotní nápad nebo návrh, který se jen objeví a zmizí a je jednoduché ho odmítnout. Jestliže ho však podržíme, stává se z něj myšlenka, která na nás naléhá a vrací se. Pokud ji ponecháme, dospěje do třetího stupně a tím je promluva sama se sebou, duše se stává zaneprázdněnou přemýšlením o ní. Pokud ji nezastavíme – a v této fázi je to obtížné – stává se touhou, vášní, které se podlehne. Všemohoucí Alláh praví: „A byla by podlehla vášni své a i on by podlehl, kdyby neviděl důkaz od Pána svého.“ (12:24) Pokud zůstaneme pouze u myšlenek a mluvíme pouze sami se sebou, tak jsou nám všechny myšlenky odpuštěny. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Mocný a Vznešený Alláh přechází to, o čem moji lidé jen přemýšlejí a hovoří sami se sebou, dokud to skutečně neprovedou, anebo o tom nemluví veřejně.“ Jakmile myšlence podlehneme, dostáváme se do nebezpečí. Pak již přichází odhodlání a následně samotný čin, případně hřích či neposlušnost, pokud to odporuje přikázáním. Proto by si měl dát člověk pozor, aby zastavil úvahy. Úvahy, které přicházejí od části duše nabádající ke špatnostem, se dají uhasit připomenutím si smrti a zúčtování. Úvahy přicházející od satana se dají uhasit připomenutím si Alláha, neboť Všemohoucí Alláh praví:  „Když těch, kdož bohabojní jsou, se dotkne přelud satanův, tu připomenou si Alláha, a hle jsou opět jasně vidoucí…“ (7:201) Když promlouvá duše nabádající ke špatnosti, je jako lev, který útočí zepředu. Je tedy možné ji zastavit tím, že si připomeneme smrt a zúčtování. Avšak ďáblovo našeptávání, je-li zastavenou jednou, přijde podruhé s něčím jiným, jeho cílem není trvat na nějaké konkrétní neposlušnosti, ale odvrácení člověka od dobra. Je jako vlk, který útočí zprava, a je-li odehnán, zaútočí zleva, když nevyjde to, tak zezadu a tak dále. Ďábel, jak ho popisuje Alláh ve Své Knize, říká: „… a pak je budu pokoušet zepředu i zezadu, zprava i zleva, takže většinu z nich shledáš nevděčnými!“ (7:17) Nezapomeňte, služebníci Alláhovi, že Všemohoucí Alláh praví: „…vždyť satan je člověka nepřítel zjevný.“ (12:5) Dávejte si na něj tedy pozor ve svých myšlenkách, protože je zjevný, a šiřte dobrou zprávu: „… vždyť slabé jsou proti vám úklady satanovy!“ (4:76)

Vězte, že myšlenky podle své povahy přináší odměnu nebo trest. Všemohoucí Alláh praví: „… ty přilákáme postupně do záhuby, aniž o tom budou mít tušení.“ (7:182) Musíme si všichni dávat pozor na to, o čem přemýšlíme, než dojde k samotnému činu. Jsme-li obezřetní, nepoddáme se těmto myšlenkám, dokud nezjistíme, odkud pochází a k čemu směřují.